5 Things an OTW Volunteer Said

Pět věcí, které řekla Naomi Novik

Přibližně každý měsíc vytváří OTW (Společnost pro transformativní tvorbu) sérii otázek a odpovědí s některým z dobrovolníků o jejich zkušenostech s OTW. Tento příspěvek pak vyjadřuje osobní pohled a názory konkrétního dobrovolníka a nemusí se nutně shodovat s názory nebo zásadami OTW.

Jako součást našich oslav desátého výročí máme tento měsíc speciální retrospektivní téma Pět věcí. Dnešní příspěvek je s Naomi Novik, jednou ze zakladatelek OTW, minulou členkou Představenstva a nynější členkou personálu pro Výbor přístupnosti, designu & technologie. Následuje přepis rozhovoru, který byl upraven pro délku a srozumitelnost.

Jaký byl první rok OTW? Co si z něj pamatujete nejjasněji?

Už si tak dobře nepamatuji ty dobré věci – s odstupem času zjištuji, že mi nejvíce utkvěly spíše problémy. Zpočátku jsme museli spoustu práce investovat do ujišťování ostatních o tom, co se snažíme dělat, například, že se nedostanou do [právních] problémů nebo že tu vždy bude cesta, jak si lidé mohou udržet kontrolu nad svými pracemi. Další věcí v tom prvním roce byl fakt, že někteří lidé očekávali výsledky během prvních pěti minut po tom, co jsme se dali dohromady! Víte co myslím, kde je ten Archive of Our Own – AO3 (Náš vlastní archiv)? Ale všechno potřebuje čas projít skrze ony pověstné porodní bolesti, které ostatně provází veškeré projekty, které stavíte od základů vlastně z ničeho – tak tomu bylo i s OTW. Ale moje filozofie je pustit se do toho, dokud je člověk v pohybu, protože je lepší udělat něco, co není dokonalé, než neudělat nic.

V určitou chvíli si uvědomíte, že udržitelná organizace nefunguje na zápalu, ale ve stejnou chvíli chcete být schopni ten zápal zužitkovat. Myslím, že jsme trochu zápasili s tím organizaci rozběhnout a ve stejnou chvíli zajistit její růst. Spoustu detailů jsem již zapomněla – mám na tyhle věci hroznou paměť, protože jak něco přestane být můj problém, zapomenu to. Je to prostě pryč.

Jeden příklad za všechny, snažili jsme se tenkrát vyřešit Komunikace a jak by to mělo fungovat [jak pro OTW tak jako výbor]. [První dobrovolníci] byli všichni na LiveJournal. A tak jsem o komunikaci předpokládala, že to bude jen otázka rozesílání našeho zpravodaje a členové OTW by zveřejňovali příspěvky na svých journalech a komunikovali s ostatními fanoušky na individuální úrovni. To nefungovalo zrovna nejlépe, a i když jsem v tom nebyla osobně zainteresovaná, vybavuji si tu frustraci, kterou celá ta situace vyvolala, když jsme nedosáhli toho, co jsme chtěli.

Já byla zahrnuta více na technické úrovni, o které jsme měli také hromady neshod. Protože otázka byla, co uděláte jako první? Navrhnete nejdřív vše tak, jak to chcete a pak to postavíte nebo začnete prostě hned stavět? A já velmi silně souhlasím s tím, že jsme nakonec vybrali tu správnou cestu. Ve finále jsme do toho jednoduše skočili a začali stavět. Celkově jsem velmi spokojená s úspěchem této strategie. Není ve všem dokonalá, některých věcí s její pomocí docílit nelze a bohužel není možné se s ní všem zavděčit, i když bychom chtěli. Je to kompromis, díky kterému nyní archiv máme.

Dle mého názoru to bylo dobré rozhodnutí a nejsme zdaleka první organizace, která musela takové rozhodnutí udělat. Způsobů jak ho udělat je mnoho a možná jsme mohli vybrat nějakou lepší možnost. Teď za ten výběr strategie budeme muset nějakou dobu platit. Ale na čem mi záleží nejvíc je to, že jsme něco vytvořili. A stále pracujeme na tom, dostat to do udržitelné pozice. V počátku byl za vším tak trochu tryskový pohon, snaha něco vytvořit a dát do pohybu.

Co vidíte jako hlavní, rozhodující momenty OTW během deseti let její existence?

Měli jsme v počátcích neskutečnou výhodu v tom, že jsme začali v malé skupině lidí, kteří se v podstatě všichni znali. Já, [nynější členka Právního výboru OTW] Rebecca Tushnet a [nynější členka Transformative Works & Cultures – TWC (Transformativních prací a kultury)] Francesca Coppa jsme se navzájem znaly a zbytek členů prvního Představenstva žil v relativní geografické blízkosti, takže jsme se mohli scházet tváří v tvář a diskutovat o problémech, jak bylo třeba. To bylo velké plus. Významnou roli sehráli i nejrůznější odborníci, kteří byli součástí této skupiny – právních, akademických, technických expertů či profesionálních spisovatelů. Lidé v prvním Představenstvu byli základními pilíři pro své konkrétní výbory. Byla to taková malá skupina, která mohla pracovat dohromady a rychle rozvíjet projekty v poli jejich působení.

Někde uprostřed vývoje OTW jsme se od tohoto modelu na nějakou dobu odklonili. Být v Představenstvu je těžká práce a vyžaduje enormní množství času a práce. Já ji dělala dobře i špatně. Je to z velké části, i když ne kompletně, založené na tom, kolik času můžete nabídnout, stejně jako na lidech se kterými pracujete – zda s nimi dokážete efektivně komunikovat a nakolik si mezi sebou důvěřujete.

Prošli jsme myslím i jednou opravdu těžkou chvílí. Byla to taková střední vlna; existuje průzkum dělaný neziskovými organizacemi o tom, čím si OTW tenkrát prošla, a že je to vcelku běžná věc. Jde o zakladatele vizionáře, nebo tým zakladatelů, kteří si ukousnou víc než dokážou sníst. To pak zanechá spoustu nesvázaných konců. Lidé, kteří byli mezitím naverbováni nebo se přidali kvůli těmto vizím zakladatelů, pak vidí ty problémy, které nastaly nebo se právě projevují, a cítí se frustrováni, protože nemají možnost je napravit nebo o nich se zakladateli diskutovat. V tu chvíli se přístup změní v nepřátelský buď na osobní nebo organizační úrovni. Takže OTW v tu dobu mělo mnoho lidí kandidujících do Představenstva, kteří byli proti tomu co se v Představenstvu dělo.

Takže zatímco spousta věcí nešla podle plánu a Představenstvo nedělalo všechno dobře, lidé v Představenstvu věděli hodně o tom, co se v OTW děje. Účastnili se přece jen mnoha diskuzí a hádek, které k tomu všemu vedly a znali tak i důvody pro to, co se v tu chvíli dělo a proč. Jenže všechna důvěra byla pryč a Představenstvo jako takové přestalo fungovat. A měli jsme hned několik nefunkčních Představenstev.

Potom tu máte třetí vlnu, kde jsou lidé spokojení s tím hrát si každý na svém písečku v OTW a nechtějí být nutně v Představenstvu. Ale i oni zaznamenali problémy, když se časem dostali dostatečně vysoko na to, aby viděli v jakém stavu vedení OTW tehdy bylo. Ačkoliv by raději zůstali tam kde byli a dělali stejnou práci co do té doby dělali, měli pocit, že musí s nastalou situací něco dělat; nějak ji pomoct napravit. To je Představenstvo, které máme teď a ocitli jsme se tak na dobrém místě. OTW si prošla bolestivým růstem a vyrostla, což je důležité, protože spousta společností to skrz tohle období a změny nezvládne.

Jakýsi kontrast na počátku existoval; měli jsme hodně neshod, ale zároveň jsme se všichni navzájem znali, respektovali jsme schopnosti a dovednosti těch druhých a to ještě dřív, než se do Představenstva dostali. Což může být dobré, ale také to vytváří izolaci. V těch prvních letech to bylo jen vrrrrrm – cokoliv jste chtěli vyzkoušet jste zkusili. Nebylo nic, co by vás mohlo zastavit. Nikde nic nebylo a tak jste jednoduše něco vytvořili.

Takže v počátku jste neměli lidi, kteří už něco dělali určitým způsobem, který pak musel být změněn – to nemůžete jen tak udělat, rozhodit lidem práci a tak pokračovat. Obzvláště co se kódování týče, to je na začátku neskutečně kreativní období, kde prostě jen vytváříte. A obecně mnoho lidí rádo vytváří nové věci a neradi udržují věci staré, co se technologie týče. Takže na začátku to bylo mnohem jednodušší. Všichni jsme si ušpinili ruce. Nikdo z nás předtím nedělal na ničem v tak obrovském měřítku jako je nyní OTW a jen jsme se snažili se tím prokousat. Pro některé lidi je začít něco nového stresující, ale pro jiné je to naopak něco udržovat a pomáhat tomu růst.

Čeho jste osobně dosáhla během vašeho času s OTW? Na co jste pyšná?

Máme AO3. Prostě existuje. Na meta úrovni, když jsempoprvé navrhla stavbu archivu, nepřemýšlela jsem o tom jako o něčem, co bych přímo já dělala. Dokonce jsem přímo řekla, že je to něco, co potřebujeme, a pokud by to někdo jiný udělal, tak bych jim pomohla. Ale pak jsem viděla, že se nikdo nehlásí a pamatuji si ten moment, chvíli kdy mi došlo, že rozhýbání tohohle projektu by spolykalo enormní množství času a emocí, příležitostí, které bych nemohla využít po zbytek mého života. Ale přesto všechno jsem to udělala.

Ta původní diskuze nás rozpohybovala a my museli jednat okamžitě, aby ta energie neopadla. Existuje chvíle, kdy můžete přijít s nápadem a pokud ji minete, rozpadne se a nic z toho už nikdy nevzejde. Když jsem to všechno tenkrát navrhla, udělala jsem to, protože jsem byla naštvaná, ale věřila jsem tomu – věřila jsem, že musíme něco udělat. Je to v podstatě známé klišé „pokud chcete, aby se svět změnil, musíte začít sami u sebe“. A tak jsem šla za Rebeccou a Francescou a řekla jim: „uděláme to, ale bez vás to nedokážu“ a ony odpověděly „dobře, počítej s námi“. Měly jsme už dříve debaty o tom, na jaké problémy by se OTW měla zaměřit a teď byl čas s tím něco udělat.

Co je podle vás nyní role OTW a myslíte si, že se od počátku změnila? Jak by se mohla změnit během další dekády?

Z toho, co OTW neměla a teď má, je podle mě určitě udržující role, jako je udržování AO3 v chodu a funkční. A nyní kromě AO3 i Fanlore, ale Fanlore je na údržbu mnohem snazší. Není snazší ho dát dohromady, ale je rozhodně snazší zabránit mu ve zborcení. I AO3 je těžké nechat rozrůstat, už jen kvůli technické stránce věci, kdy musíte vše neustále modernizovat. Měla by se odehrávat diskuze o verzi AO3 2.0 a já věřím, že se odehrává. Ale AO3 by rozhodně za deset let nemělo vypadat stejně a my bychom měli začít přemýšlet o tom, jak to bude vypadat (a jak se tam dostat) raději teď než později.

Přijali jsme zodpovědnost a já vím – i během našich nejtemnějších chvil v Představenstvu, kdy jsem si myslela, že doslova všechen technický personál dá výpověď a nezbude nikdo, kdo by mohl vést AO3 -, že to, co drželo lidi [dobrovolníky], byla touha nezpomalit a nepustit míč i když žádné správné řešení problémů neexistovalo. Může v našich životech přijít čas, kdy pokračovat v práci na našich projektech jednoduše stojí příliš v osobním životě, ale pokud to vyžaduje abych [já osobně] pokračovala v práci, pak to stejně nemá šanci přežít. Nemohla jsem v tu dobu být stále zodpovědná za údržbu a vývoj toho, co jsme začali. Měla jsem malé dítě, můj život se měnil. A já se opravdu snažila v tu dobu vést diskuze s Představenstvem, což bylo obtížné, když nedůvěřujete personálu v tom, že budou vědět, co mají dělat a budou na to mít místo. Žádný projekt takhle nemůže přežít. Pořád ještě je to jen pár lidí, kteří vše udržují v chodu a dělají tu práci, ale nyní náš tým zahrnuje dodavatele, kteří nám pomáhají tlačit věci kupředu a udržet proces vytváření AO3 zvládnutelný.

Všichni potřebujeme kultivovaně souhlasit a také kultivovaně selhat. A může přijít den, kdy světla prostě rozsvítit nepůjdou. Mohl by přijít den, kdy si jednoduše nebudeme moct dovolit udržet to v chodu, ale zachováme všechny příběhy přístupné ke stažení a poskytneme data tomu, kdo by se rozhodl to po nás převzít. Je to to samé, od čeho se nás snaží Open Doors (Otevřené dveře) zachránit, tedy toho, že jsou stránky, které jednoduše zabouchnou dveře a sbohem, všechny vaše práce jsou pryč. Stránky iMeem přesně to udělali vidderům. Jednoho dne z čista jasna prohlásili, že už nebudou hostovat videa. Silně si stojím za tím, že máme povinnost něco takového nedopustit, to je naše mise; ta nejhlavnější věc, kterou má OTW v popisu práce. A já si myslím, že přesně to se děje [že udržujeme věci v chodu a zachováváme je], takže s tím jsem spokojená.

Cítím také, že z právního hlediska jsme v lepším postavení a jsem opravdu pyšná na to, čeho tým Právní obrany dosáhl. Je úžasné být svědkem jejich vítězství. Cítím, že OTW udělala kus dobré práce v zachovávání věcí skrze Otevřené dveře. Zachovávání prací – to je něco, na co bych chtěla, aby se OTW více zaměřila. Ale hlavním bodem, na který je potřeba se soustředit, je příští generace. Fandom je teď mnohem větší, ne jako kdysi. Nepotřebujeme dostat všechny, abychom docílili toho, aby OTW tam venku něco znamenala pro každého fanouška. Ale potřebujeme být tam, kde to žije. Nemáme například dost interakce s Wattpadem, takže někteří uživatelé přijdou na AO3 s jistým očekáváním a pak hned zmizí, bez toho aniž by porozuměli, co má AO3 vlastně být.

Jedna z věcí, které si nepřeji aby se OTW stala je hip a trendy a překopala se ve snaze do takové formy zapadnout. Chceme být knihovna, to nudné místo, o kterém ale všichni vědí a které tu je, když ho potřebujete.

Co pro vás byla největší zábava během dobrovolničení pro OTW?

Vytváření AO3. Zbožňuji kódování a myslím si, že je to neskutečná zábava jen tak něco vytvářet a kódovat. Miluji to, to je ta nejlepší část.


Nyní, když jedna z našich zakladatelek řekla pět věcí o tom, co udělala, je vaše řada přidat jednu navíc! Jak dlouho víte o OTW? Užíváte naše nejrůznější projekty? Jak dlouho už jste ve fandomu?

Můžete se také mrknout na naše dřívější příspěvky Pět věcí od některých jiných našich dobrovolníků.

Tento příspěvek přeložili dobrovolníci OTW. Chcete-li se o naší práci dozvědět více, navštivte stránku Překlady na transformativeworks.org.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *